Chov dobytka býval chloubou Volar, podle chovatelů volů dostalo nejspíš město i své jméno. Voli byli sice pomalejší nežli koně, ale naopak silnější a klidnější, což v horských podmínkách bylo důležitější. V polovině 19. století se z Volar vyváželo na maso do Prahy, Lince a Vídně 20 až 30 volů týdně. V roce 1910 se ve Volarech chovalo pouze 52 koní, ale zato přes 2 000 kusů hovězího dobytka. Volary měly 400 hektarů polí, avšak na 2000 hektarů pastvin. Na lukách v okolí města stávalo na 500 roubených seníků. Seno z nich se do města sváželo až v zimě na saních poté, co podmáčené louky zmrzly. Nejstarší dochované pocházejí z 18. století a byly stavěny bez jediného kovového hřebíku. Jak praví citát: „Seno tu bylo zlatem a krávy zlatým prasetem. Jim a dřevu se tu podřizovalo všechno!“